Přijetí. Mocný Vesmír.

6. srpna 2013 v 23:13 | Lucie |  Myšlenky, pocity
* Oasis - Stop Crying Your Heart Out *


Jsou chvíle, kdy máte pocit, že se zase jednou něco bortí a aby toho nebylo málo, zdá se, že je toho více. Těžko se od toho odpoutává pozornost, když máte pocit, že to pro vás opravdu hodně znamená. Ale jaká je skutečnost? (Krom toho, víra a naděje tu je s námi vždy.) Je to opravdu tak důležité? Stojí vůbec jakákoliv věc, situace či událost za stres a jakékoliv negativní pocity? Proč bychom si měli ubližovat? Z určitého úhlu pohledu je to významné asi tak, jako to, že kobylka skáče po louce - a to je vlastně možná i více,protože ona se raduje ze života. V jakémkoliv směru nemá smysl vnímat cokoliv negativního, tím to jen rozšiřujeme. Stejně jako k ničemu nepomůže to, že budeme proti něčemu tlačit, naopak. Až se nám skutečně podaří smířit s určitými věcmi a dostat se do větší radosti, optimismu, víry, nadšení, až pak nastane změna.

Mně samotné se Zákon přitažlivosti, síla myšlenek a emocí již nejednou osvědčil. Třeba dnes, sedím tak na zahradě, myslím na to, jak jsme doma měli Brioši (taková "specielní vánočka"), která mě z nějakého důvodu fascinovala a do níž jsem se tak nějak zamilovala (tu zamilovanost pomyslně, ale schopnost oblíbit si cokoliv mi opravdu asi nechybí :D :)). Uvažuji nad tím, že by bylo skvělé, kdybychom ji měli doma zase. Za pět minut přijdu domů a první, co slyším je rozhovor rodičů, mamka taťkovi říká, že byc mohl koupit Brioši. :)) Což není samozřejmě jediná věc, příkladů by bylo více. Když se na to podívám skrze minulost, kdy jsem vědomě o síle myšlenek tak neuvažovala a nevěděla, nacházím také příklady. Na škole mi nikdy moc nezáleželo, chtěla jsem ji asi dodělat, ale víc jsem nepožadovala. Poslední půrok, kdy se opakovaly maturitní otázky, bylo jich třeba dvanáct na zkoušení. Přestože já nezřídka četla nebo viděla jen jednu, nebo i žádnou, vždy jsem si vytáhla tu nejsnazší, nebo jedinou, kterou jsem viděla. Obdobně u maturity, v angličtině jsem viděla asi pět až sedm otázek z dvaceti-pěti, ale doufala v to, že to případně tak nějak "okecám". Vytáhla jsem si to, co jsem si četla den předtím a uměla nejvíce. Na hudebce mi záleželo, zřejmě mě to i trochu stresovalo a měla jsem trošku okno, takže jsem si o stupeň zhoršila známku. Kámen úrazu, co jsem ovšem zjistila, jsou v mém případě vztahy, na těch určitým způsobem z vlastní přirozenosti záleží až moc - a tímpádem to dokáže i stresovat. No a pak to občas nemá vypadat jak vypadá :D

Ve skutečnosti je láska něco slovy nepopsatelného. Žárlivost je omezení - zejména pro toho, kdo tak činí (ale samozřejmě pro oba). Snaha měnit druhé, radit jim a chtít od nich třeba i věrnost - to nezřídka nazýváme láskou. Není tomu tak. Máme svobody kolik potřebujeme - chceme-li jí ovšem žít a dopřát ji sobě i druhým. Sama jsem sice bytost, která když má pocit, že "k někomu patří" je oddaná a nikdy bych nemohla projevit více druhým, protože by pak hodně tížilo svědomí. (Za okolností, že budu člověkem s vlastní chrakterem. Když bych se povznesla nad věci, nemuselo by být ani tohle, tak vyspělá však ještě asi nejsem.) Není to žádný příkaz zvenku, ale zevniřt . Ale mnoho z nás to má jinak. Nebuďme v křeči, nikomu z nás to neprospívá :). Nemá smysl komukoliv v čemkoliv bránit. Když milujeme, dopřáváme druhým být tím, kým jsou, dělat, co si přejí a přejeme jim především, aby byli sami šťastni. Můžeme mít samozřejmě i krásná přání, ve skutečnosti však nic není nad tím přát druhým štěstí a spokojenost. Prostředek, jak toho dosáhnou (nebo již dosáhli) už není naše věc. Budou-li chtít sdílet cokoliv s námi, stane se. Jediné, co můžeme ovládnout jsme my sami. A od toho, našich myšlenek a pocitů se odvíjí náš budoucí život. Ego nás naučilo na to zapomínat. Ale vždy, když budeme chtít, můžeme si zase vzpomenout.

Žádná situace není beznadějná. Přestože se nám v určité chvíli tak nějak bortí svět, věřme, že vše bude dobré a přání se splní. Ono bude, více než dobré, přání se stane skutečností. A není podstatné, jak se k tomu dostaneme, kde se ocitneme, nebo s kým budeme v kontaktu. Výsledný pocit bude odpovídat našim touhám. To nás však nikdy venku neučili. Vesmír je nekonečně dokonalý a když pochopíme, že vše si tvoříme jen my sami, budeme bez jakýchkoliv pochybností věřit v uskutečnění vlastního vysněného světa, on k nám přijde a nebude to ani dlouho trvat. :))

Doufám, že si teď něčím podvědomě nepíši svůj osud, jak se mi už nejednou stalo :D Každopádně věřím, že všechno bude úžasné :D :)

* Oasis - Little By Little*

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 eternallygooddreamer eternallygooddreamer | E-mail | 7. srpna 2013 v 17:36 | Reagovat

Máš v hodně věcech pravdu, ze všeho nejvíc je to přát druhým štěstí. Ale co když máme nějaké vlastní přání a skrz štěstí toho druhého ho potlačujeme, tak se to dostává do stavu, kdy to může být ještě horší.

Jak potlačit svá přání a ideály, které se nám zdají krásné ?

2 Lucie Lucie | Web | 8. srpna 2013 v 0:04 | Reagovat

[1]: "Ale co když máme nějaké vlastní přání a skrz štěstí toho druhého ho potlačujeme, tak se to dostává do stavu, kdy to může být ještě horší.

Jak potlačit svá přání a ideály, které se nám zdají krásné ?"

Možná nepotlačovat vůbec nic a činit tak, jak si přejeme, to nás dělá šťastnými, ostatní už není naše věc ;-) Kdo nás skutečně miluje a chce být s námi v kontaktu, bude nás milovat tak i nadále - možná o to více, komu to změní jeho pohled na nás, toho láska není bezvýhradná a dotyčný/á má zřejmě nějakou nevyřešenou záležitost sám/a se sebou. A snaha někomu říkat jak co je je asi zbytečná, kdo chce, přijme to sám, kdo ne, časem se k tomu možná dopracuje. Štěstí pochází zevnitř a kdo je tam skutečně pociťuje, nebude mít s ničím/nikým problém. I tam se dá dopracovat, jednou určitě. A spojení s kýmkoliv může být jen přirozeně vzájemné, pokud má být šťěstím pro oba. Kdokoliv nebo cokoliv má s něčím problém, možná v té oblasti patří jinam. Anebo se to naučí tolerovat, uvážíme-li, že to, kde jsme je pro nás podstatnější než to, kde v něčem být chceme. A určitě existují i opravdu úžasné věci, o nichž bychom ani možná nevěřili, že existují ;-)Snad k nám všem brzy přijdou :-)

Píšu z vědomí a svědomí sebe samotné :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama