Cesta světla

12. srpna 2013 v 0:15 | Lucie |  Vzpomínky
* Lucie Vondráčková - Kdy vzlétnu já *


Pátek 9. 8. 2013

Jsou chvíle, kdy máte pocity, které nejdou slovy popsat. Tak různé, přitom podobné. Kolem milion cest, které nás mají nasměřovat. Když se ztrácí jedna, mizí často i ostatní. Objeví-li se možnost, v níž věříme, ukáže se další, třeba i ta dávno ztracená. Jisté věci se zdají být ještě o mnoho dokonalejší, než bylo očekáváno (a očekáváno bylo opravdu jen dobré). Jen ať tak vydrží.

* * *

Po ranním příjezdu do Pardubic a návštěvě budoucího bydlení na vás čeká nejedno milé překvapení v podobě příjemné majitelky (která má mimo jiné astrologicky slunce, lunu a venuši ve stejném znamení jako vy :D), mající blízko k astrologii, alternativě, doma má kytaru, studuje dálkově nádstavbu pedáku, který dělala již i v mládí (i když to asi není tak pozitivní :D), sympatického syna, celkem hezkého místa bydlení a pokoje. Poté vás provede po části Pardubic (jdete tisknout smlouvu), po cestě vám ukáže pár věcí, včetně směru jednoho ezoterického obchodu, kam sama občas ráda chodí. Vše se nějak prodlouží a tak už ani nestihnete navštívit druhé bydlení. Nastoupíte do tramvaje a jakmile dopíšete dvě opravdu důležité sms, vypne se vám mobil - dojde baterka. Naštěstí je to nejpodstatnější však již napsáno. Během toho, co řešíte několik věcí zároveň a slyšíte v tramvaji hlásit zastávku (která je ovšem více než následující :D), vystpupíte ven a dojde vám, že jste vylezli o dvě zastávky dříve :D Tak si za odměnu užijete krásnou procházku v bouři a dešti a pěkně se svlažíte. Následně jdete do vlaku. Jakmile se rozjede, odeberete se na wc, přičemž si nevšimnete, že je tam schod a tak se trošku "převrátíte do uličky" (stabilita se však ještě udržela, takže jsem celým telěm neokusila pohodlí pohlady vlaku :D). Což vás samozřejmě rozesměje a po cestě na wc spatříte nejednu tvář s podobným výrazem. Možná jsem blázen, ale miluji úsměvné situace! :D :) Jelikož neznáte dveře v některých osobních vlacích a jejich "tlačítkové otvírání", tak se vám sice podaří otevřít nějakým způsobem dveře, ale následně místo zavření spláchnete, což nejspíš slyší i nedaleko sedící cestující :D

Po příjezdu dojde k radostnému setkání, které je též krásné nad očekávání. Ještě aby ne, když jde o setkání se světýlkem :). Chvíle strávené v Art Café v Hradci Králové, povídání si na témata včetně nadpřirozena, duchovních zážitků, radost z maličkostí jako je třeba hra s kuličkami, otázka pro věštěckou kouli (které je lepší zeptat se víckrát :D), vystřídá procházka po městě a nadšení nejednou věcí, zejména vláčkem, který jezdí na krátké okružní jízdy (díky času a jízdě "jen" jednou za hodinu se však nestihne) a životem. Poté následuje určitým způsobem nechtěné milé rozloučení. A pak ještě nějakou chvíli strávíte sami poblíž fontán s muzikou v uších. Máte obrovskou radost a pocity lásky. Ze všeho. Při cestě zpět si nejdříve vůbec nejste jisti, jste-li ve správném vlaku (:D), naštěstí se však po chviličce prokáže, že ano. Dojedete, přesednete a pokračujete na cestě domů (a opět si nejste jisti, zda jste ve správném vlaku :D). Stojíte u otevřeného okýnka, v uších vám hraje nádherná hudba, vítr si hraje s vlasy a vy si užíváte té překrásné chvíle (která vás ještě víc, mimo jiné, přiměje k tomu, že byste si opravdu rádi pořídili rogalo, nebo skočili padákem :D). Uvnitř pociťujete něco nádherného, z tolika důvodů. Jak život dokáže být nádherný. Miluji cestování, volnost, smích, radost, pocit lásky ... ♥.

Po příjezdu se projdete kousek po městě, čeká vás však téměř dvouhodinové čekání na autobus, tak si jdete sednout na nádraží a čtete knihu "Požádej a je ti dáno" od Ester a Jerryho Hickse, díky níž se dozvíte, že jste se nejspíš nedávno nacházeli v opravdu silném duchovním stavu, spojení se sebou a možná i vyššími silami v silnějším smyslu než obvykle. Dochází vám spojitosti některých věcí, máte pocit, že jste v tomhle ohledu schopni dostat se daleko a neskutečně vás to motivuje k duchovnímu rozvoji, nejen skrze meditaci. Začne bouře, zanedlouho jdete na autobus a vnímáte v sobě ohromné, nepopsatelné síly. Jsou chvilky, kdy slova opravdu nestačí a jsou neskutečným omezením. Ve skutečnosti vlastně hodně často. Autobus se rozjede, pustíte si hudbu od Lisy Gerrard, vyvolávající ještě silnější vědomí spojení s Vesmírem. Jakmile jedete silnicí nahoru, hledíte v Nebe, které vypadá opravdu úžasně a žije ve vás neskutečný pocit lásky, radosti, smíření, spojení, něco, co nelze popsat. Pokračuje to po celou cestu a vy si užíváte překrásné vzácné chvíle jednoty.

Jste zamilovaní. Do života, bytostí, všeho. Jsou chvilky, kdy byste nejraději zvolali k bytostem "Miluji Tě" a objali je. A pak lze opravdu těžko říci, že něco je s určitostí opravdu to pro vás nejdokonalejší. Je toho tolik. Je nás tolik. Překrásného, nádherných. Ale duše odpoví. A odpoví správně, ukáže cestu za ještě větším štěstím. Věřím. ♥
Bude to ještě zábava ... :)

" A nejúžasnější na tom je, že si to všechno můžeme vytvořit sami. svým vnímáním života."

* Ludovico Einaudi - Love Is a Mystery *

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama