Srpen 2013

Fish ♥

21. srpna 2013 v 16:27 | Lucie |  Různé
Skrze relaxační video na youtube jsem se dostala k téhle překrásné rybičce :) Asi jsem se zamilovala :D ♥


Magic of Love

18. srpna 2013 v 1:42 | Lucie |  Two Steps From Hell


Anna Murphy - Lovelornia

13. srpna 2013 v 22:21 | Lucie |  Různé
Jedna překrásná píseň od velmi talentované zpěvačky :) Je to možná nehezké, ale refrén mne opravdu rozesmál! :D


Cesta světla

12. srpna 2013 v 0:15 | Lucie |  Vzpomínky
* Lucie Vondráčková - Kdy vzlétnu já *


Pátek 9. 8. 2013

Jsou chvíle, kdy máte pocity, které nejdou slovy popsat. Tak různé, přitom podobné. Kolem milion cest, které nás mají nasměřovat. Když se ztrácí jedna, mizí často i ostatní. Objeví-li se možnost, v níž věříme, ukáže se další, třeba i ta dávno ztracená. Jisté věci se zdají být ještě o mnoho dokonalejší, než bylo očekáváno (a očekáváno bylo opravdu jen dobré). Jen ať tak vydrží.

* * *

Po ranním příjezdu do Pardubic a návštěvě budoucího bydlení na vás čeká nejedno milé překvapení v podobě příjemné majitelky (která má mimo jiné astrologicky slunce, lunu a venuši ve stejném znamení jako vy :D), mající blízko k astrologii, alternativě, doma má kytaru, studuje dálkově nádstavbu pedáku, který dělala již i v mládí (i když to asi není tak pozitivní :D), sympatického syna, celkem hezkého místa bydlení a pokoje. Poté vás provede po části Pardubic (jdete tisknout smlouvu), po cestě vám ukáže pár věcí, včetně směru jednoho ezoterického obchodu, kam sama občas ráda chodí. Vše se nějak prodlouží a tak už ani nestihnete navštívit druhé bydlení. Nastoupíte do tramvaje a jakmile dopíšete dvě opravdu důležité sms, vypne se vám mobil - dojde baterka. Naštěstí je to nejpodstatnější však již napsáno. Během toho, co řešíte několik věcí zároveň a slyšíte v tramvaji hlásit zastávku (která je ovšem více než následující :D), vystpupíte ven a dojde vám, že jste vylezli o dvě zastávky dříve :D Tak si za odměnu užijete krásnou procházku v bouři a dešti a pěkně se svlažíte. Následně jdete do vlaku. Jakmile se rozjede, odeberete se na wc, přičemž si nevšimnete, že je tam schod a tak se trošku "převrátíte do uličky" (stabilita se však ještě udržela, takže jsem celým telěm neokusila pohodlí pohlady vlaku :D). Což vás samozřejmě rozesměje a po cestě na wc spatříte nejednu tvář s podobným výrazem. Možná jsem blázen, ale miluji úsměvné situace! :D :) Jelikož neznáte dveře v některých osobních vlacích a jejich "tlačítkové otvírání", tak se vám sice podaří otevřít nějakým způsobem dveře, ale následně místo zavření spláchnete, což nejspíš slyší i nedaleko sedící cestující :D

Po příjezdu dojde k radostnému setkání, které je též krásné nad očekávání. Ještě aby ne, když jde o setkání se světýlkem :). Chvíle strávené v Art Café v Hradci Králové, povídání si na témata včetně nadpřirozena, duchovních zážitků, radost z maličkostí jako je třeba hra s kuličkami, otázka pro věštěckou kouli (které je lepší zeptat se víckrát :D), vystřídá procházka po městě a nadšení nejednou věcí, zejména vláčkem, který jezdí na krátké okružní jízdy (díky času a jízdě "jen" jednou za hodinu se však nestihne) a životem. Poté následuje určitým způsobem nechtěné milé rozloučení. A pak ještě nějakou chvíli strávíte sami poblíž fontán s muzikou v uších. Máte obrovskou radost a pocity lásky. Ze všeho. Při cestě zpět si nejdříve vůbec nejste jisti, jste-li ve správném vlaku (:D), naštěstí se však po chviličce prokáže, že ano. Dojedete, přesednete a pokračujete na cestě domů (a opět si nejste jisti, zda jste ve správném vlaku :D). Stojíte u otevřeného okýnka, v uších vám hraje nádherná hudba, vítr si hraje s vlasy a vy si užíváte té překrásné chvíle (která vás ještě víc, mimo jiné, přiměje k tomu, že byste si opravdu rádi pořídili rogalo, nebo skočili padákem :D). Uvnitř pociťujete něco nádherného, z tolika důvodů. Jak život dokáže být nádherný. Miluji cestování, volnost, smích, radost, pocit lásky ... ♥.

Po příjezdu se projdete kousek po městě, čeká vás však téměř dvouhodinové čekání na autobus, tak si jdete sednout na nádraží a čtete knihu "Požádej a je ti dáno" od Ester a Jerryho Hickse, díky níž se dozvíte, že jste se nejspíš nedávno nacházeli v opravdu silném duchovním stavu, spojení se sebou a možná i vyššími silami v silnějším smyslu než obvykle. Dochází vám spojitosti některých věcí, máte pocit, že jste v tomhle ohledu schopni dostat se daleko a neskutečně vás to motivuje k duchovnímu rozvoji, nejen skrze meditaci. Začne bouře, zanedlouho jdete na autobus a vnímáte v sobě ohromné, nepopsatelné síly. Jsou chvilky, kdy slova opravdu nestačí a jsou neskutečným omezením. Ve skutečnosti vlastně hodně často. Autobus se rozjede, pustíte si hudbu od Lisy Gerrard, vyvolávající ještě silnější vědomí spojení s Vesmírem. Jakmile jedete silnicí nahoru, hledíte v Nebe, které vypadá opravdu úžasně a žije ve vás neskutečný pocit lásky, radosti, smíření, spojení, něco, co nelze popsat. Pokračuje to po celou cestu a vy si užíváte překrásné vzácné chvíle jednoty.

Jste zamilovaní. Do života, bytostí, všeho. Jsou chvilky, kdy byste nejraději zvolali k bytostem "Miluji Tě" a objali je. A pak lze opravdu těžko říci, že něco je s určitostí opravdu to pro vás nejdokonalejší. Je toho tolik. Je nás tolik. Překrásného, nádherných. Ale duše odpoví. A odpoví správně, ukáže cestu za ještě větším štěstím. Věřím. ♥
Bude to ještě zábava ... :)

" A nejúžasnější na tom je, že si to všechno můžeme vytvořit sami. svým vnímáním života."

* Ludovico Einaudi - Love Is a Mystery *


The Power Of Love

8. srpna 2013 v 3:00 | Lucie |  J.T.Ž
Proč, když hledím zpět, tečou mi slzy lásky?
Smutek hluboko uvnitř zamknul klíč.
A duše bezmeze volá "Miluji Tě".
Nechce jít pryč.
...
Nechám Tě jít, kam si budeš přát.
Jen náznak bych si přála znát.
Těžké je přestat Tě milovat.
...
Dláždím si hrbolatou cestu plnou střepů?
Když říkám druhým slůvko "ne"?
Mé srdce a duše setrvává.
Lásko má, u Tebe.
...

* Frankie Goes To The Hollywood - The Power Of Love *


Přijetí. Mocný Vesmír.

6. srpna 2013 v 23:13 | Lucie |  Myšlenky, pocity
* Oasis - Stop Crying Your Heart Out *


Jsou chvíle, kdy máte pocit, že se zase jednou něco bortí a aby toho nebylo málo, zdá se, že je toho více. Těžko se od toho odpoutává pozornost, když máte pocit, že to pro vás opravdu hodně znamená. Ale jaká je skutečnost? (Krom toho, víra a naděje tu je s námi vždy.) Je to opravdu tak důležité? Stojí vůbec jakákoliv věc, situace či událost za stres a jakékoliv negativní pocity? Proč bychom si měli ubližovat? Z určitého úhlu pohledu je to významné asi tak, jako to, že kobylka skáče po louce - a to je vlastně možná i více,protože ona se raduje ze života. V jakémkoliv směru nemá smysl vnímat cokoliv negativního, tím to jen rozšiřujeme. Stejně jako k ničemu nepomůže to, že budeme proti něčemu tlačit, naopak. Až se nám skutečně podaří smířit s určitými věcmi a dostat se do větší radosti, optimismu, víry, nadšení, až pak nastane změna.

Mně samotné se Zákon přitažlivosti, síla myšlenek a emocí již nejednou osvědčil. Třeba dnes, sedím tak na zahradě, myslím na to, jak jsme doma měli Brioši (taková "specielní vánočka"), která mě z nějakého důvodu fascinovala a do níž jsem se tak nějak zamilovala (tu zamilovanost pomyslně, ale schopnost oblíbit si cokoliv mi opravdu asi nechybí :D :)). Uvažuji nad tím, že by bylo skvělé, kdybychom ji měli doma zase. Za pět minut přijdu domů a první, co slyším je rozhovor rodičů, mamka taťkovi říká, že byc mohl koupit Brioši. :)) Což není samozřejmě jediná věc, příkladů by bylo více. Když se na to podívám skrze minulost, kdy jsem vědomě o síle myšlenek tak neuvažovala a nevěděla, nacházím také příklady. Na škole mi nikdy moc nezáleželo, chtěla jsem ji asi dodělat, ale víc jsem nepožadovala. Poslední půrok, kdy se opakovaly maturitní otázky, bylo jich třeba dvanáct na zkoušení. Přestože já nezřídka četla nebo viděla jen jednu, nebo i žádnou, vždy jsem si vytáhla tu nejsnazší, nebo jedinou, kterou jsem viděla. Obdobně u maturity, v angličtině jsem viděla asi pět až sedm otázek z dvaceti-pěti, ale doufala v to, že to případně tak nějak "okecám". Vytáhla jsem si to, co jsem si četla den předtím a uměla nejvíce. Na hudebce mi záleželo, zřejmě mě to i trochu stresovalo a měla jsem trošku okno, takže jsem si o stupeň zhoršila známku. Kámen úrazu, co jsem ovšem zjistila, jsou v mém případě vztahy, na těch určitým způsobem z vlastní přirozenosti záleží až moc - a tímpádem to dokáže i stresovat. No a pak to občas nemá vypadat jak vypadá :D

Ve skutečnosti je láska něco slovy nepopsatelného. Žárlivost je omezení - zejména pro toho, kdo tak činí (ale samozřejmě pro oba). Snaha měnit druhé, radit jim a chtít od nich třeba i věrnost - to nezřídka nazýváme láskou. Není tomu tak. Máme svobody kolik potřebujeme - chceme-li jí ovšem žít a dopřát ji sobě i druhým. Sama jsem sice bytost, která když má pocit, že "k někomu patří" je oddaná a nikdy bych nemohla projevit více druhým, protože by pak hodně tížilo svědomí. (Za okolností, že budu člověkem s vlastní chrakterem. Když bych se povznesla nad věci, nemuselo by být ani tohle, tak vyspělá však ještě asi nejsem.) Není to žádný příkaz zvenku, ale zevniřt . Ale mnoho z nás to má jinak. Nebuďme v křeči, nikomu z nás to neprospívá :). Nemá smysl komukoliv v čemkoliv bránit. Když milujeme, dopřáváme druhým být tím, kým jsou, dělat, co si přejí a přejeme jim především, aby byli sami šťastni. Můžeme mít samozřejmě i krásná přání, ve skutečnosti však nic není nad tím přát druhým štěstí a spokojenost. Prostředek, jak toho dosáhnou (nebo již dosáhli) už není naše věc. Budou-li chtít sdílet cokoliv s námi, stane se. Jediné, co můžeme ovládnout jsme my sami. A od toho, našich myšlenek a pocitů se odvíjí náš budoucí život. Ego nás naučilo na to zapomínat. Ale vždy, když budeme chtít, můžeme si zase vzpomenout.

Žádná situace není beznadějná. Přestože se nám v určité chvíli tak nějak bortí svět, věřme, že vše bude dobré a přání se splní. Ono bude, více než dobré, přání se stane skutečností. A není podstatné, jak se k tomu dostaneme, kde se ocitneme, nebo s kým budeme v kontaktu. Výsledný pocit bude odpovídat našim touhám. To nás však nikdy venku neučili. Vesmír je nekonečně dokonalý a když pochopíme, že vše si tvoříme jen my sami, budeme bez jakýchkoliv pochybností věřit v uskutečnění vlastního vysněného světa, on k nám přijde a nebude to ani dlouho trvat. :))

Doufám, že si teď něčím podvědomě nepíši svůj osud, jak se mi už nejednou stalo :D Každopádně věřím, že všechno bude úžasné :D :)

* Oasis - Little By Little*


Bob Marley- Three Little Birds, A lalala long

5. srpna 2013 v 14:00 | Lucie |  Různé
Když si už myslíte, že nemůže nastat paradoxnější situace a snad nic vás nemůže překvapit ... a ono může! :D Teď už lze očekávat opravdu všechno :D Přijdu si jako pověšená za nohy ze stropu :D Život holt zkouší vlastní trpělivost, vytrvalost a schopnost rozlišovat, ale i to se občas prostě děje. Teď už jen věřit a doufat, že vše dobře dopadne, k čemuž skvěle poslouží muzika a relax :)

Every little thing gonna be alright ... Smějící seUsmívající se

* Three Little Birds *


* A lalala long *


The Piano Guys & Alex Boye - Peponi (Coldplay - Paradise cover)

5. srpna 2013 v 1:54 | Lucie |  Různé
Hudební genialita a úžasná energie všech muzikantů :)