Cesta (pokračuje dále)

13. června 2013 v 1:40 | Lucie |  Záhady
Počínaje krásnou písní, navozující příjemnou atmosféru ...

* Republic of Two - Home - Photolab remake *


Nevím, jestli se tenhle článek hodí zrovna do rubriky "Záhady", ale nějak nevím kam jinam :D

Budu se opakovat, když napíši, že naše pocity a vnímání neskutečně ovlivňují realitu, ale nejde tomu jinak. Když přitahujete do svého života bytosti, aniž by vás viděli, čím to je? Tajemný magnetický vliv, v čem spočívá? Jednou tak vůbec nestíháte (jako vždy :D), ale podaří se vám nakonec chytit MHD, kde si vás všimne bytost, kterou zřejmě něčím zaujmete, poté s ní jedete i vlakem, který měl 5 minut zpoždění (jinak byste jej nestihli) a tam se s vámi dá do řeči a vše pokračuje i poté, co z něj vystoupíte, protože jdete podobným směrem. Dotyčná bytost má blízko k filozofii, psychologii a hudbě, podobně jako vy a nakonec vás požádá i o kontakt, že byste se mohli někdy vidět. Den předtím jste spali tak tři hodiny s přetržkou, ale snažíte se o optimismus a ono to funguje. Jdete na přijímačky, nevyspalí, s nepřemýšlející hlavou a ještě ne zrovna připraveni (:D), ale vnitřně stále věříte, že vás cesty zavedou na správné místo a nemusíte se ani nějak násilně snažit. A pak přijdete na řadu, zanedlouho vám řeknou i výsledek s větou "budeme se těšit na podzim" a vy zjistíte, že jste asi přijati. Máte neskutečnou radost.

Zanedlouho změníte bydliště, z malé vesničky přejdete do Pardubic a konečně budete snad více svobodni - úžasný to pocit! (Zajímavé je, že se vám v životě objevují poslední dobou bytosti z Pardubic, Hradce a okolí). Bude z vás filozof, naučíte se konečně milovat život se vším, co je? Ale zároveň máte zvláštní pocit. Milujete přemýšlení, stejně jako hudbu. A nechcete, aby aktivní způsob hudby a možnost tvorby vymizela. Ale stále věříte, že je možné vše a nic nemusí zmizet, máte radost. Tak jdete procházkou po silnici, kolem řeky, myšlenkami mimo, s úsměvem na tváři. Sednete si, posloucháte hudbu od Two Steps From Hell, stále v jiném světě. A dochází vám, že v poslední době k vám "chodí" věci tak nějak samy (i když to je pomyslné). Možná to spočívá právě v schopnosti milovat sám sebe a druhé takové, jací jsou. Přesvědčení o tom, že vše je, jak má být - stejně jako bude. Jen je třeba se správně naladit a vnímat. (I když někdy je to těžké a všichni s tím čas od času bojujeme). Současně však máte zvláštní smíšené pocity. Protože co to všechno ve skutečnosti znamená? Když si uvědomíte, že jste stejně ztroskotanec, který nemá vlastně vůbec nic - tak jako nikdo z nás (jen někteří si nalhávají, že ano - ze strachu vědomí, možná). Ptáte se sami sebe: " Co je lepší, mít štěstí a úspěch - v čemkoliv, nebo nemít nic? " Když stejně jednoho dne vše zmizí do ztracena. Po nějaké době se zdvihnete a pokračujete v cestě na nádraží a následně cestujete směrem k vašemu "domovu". Stále plni pocitu radosti za skryté přítomnosti vědomí.

***

Děkuji za všechny možnosti. Za překrásně bláznivě neobvyklé předchozí dny, zejména pondělí. (Uznám-li někdy, že mohu sdílet, popíši třeba i nástinem více). Věřím, že snad některé budoucí dny budou "v podobně krásném pondělním duchu".

***

Při dnešním "brouzdání" na youtube jsem se dostala k téhle překrásné písni. Jeden klik a pojďme se radovat! : ))
(A krásně zpívat bych se taky jednou ráda naučila :D)

* Richard Müller - La la la *

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama