Tma a světlo

3. května 2013 v 18:16 | Lucie |  Nové

Tak jako květiny, co usychají,
když neprší a konve se ztratily.
Se duše poraněné cítit mají,
aby sílu svou samy stvořily.

Na povrchu smích a radost,
uvnitř hluboký smutek, žal.
Sami sobě říkáme: "a dost".
Ale těžké to je, když věřils a miloval.
(Stále milujeme)

Bezmezá důvěra, naivní víra,
ta škodit by mohla, koho napadlo by?
Že nastane tma, vše pohltí černá díra
a ze světla spadneme do temnoty?

Tak jako čas, voda v řece stále plyne,
bere s sebou vše, naši bolest.
Přivede nás snad k myšlence jiné
a zahojí rány, ukončí trápení, stesk.

Slunce zas jednou přijde k nám,
bude jasně svítit.
A těch pár, dřív, hlubokých ran
nebudou naše duše již cítit.

Paprsky Slunce zahřejí u srdce,
pohladí něžně po tváři.
Úsměv upřímné radosti zjeví se
a světlo uvnitř nás rozzáří.

Milovat, odpouštět, žít.

Všichni jsem součástí jedné skládanky velké,
když nějaký kousek zmizí, chybí tam.
Až spojíme se a dílo bude celé
nikdy již nebude bolestných ran.

♥♥♥♥♥
♥♥♥♥
♥♥♥
♥♥


But (please) ...
No bleeding forever.
Love muset change place.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luné Luné | Web | 4. května 2013 v 11:20 | Reagovat

Kéž se se sluncem objeví měsíc..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama