Odevzdání

6. května 2013 v 21:01 | Lucie |  Nové
Ten pomíjivý čas, co rozechvěl struny uvnitř nás ...


Nebe něžné, modro-šedo-bílé,
Sluníčko pomalu zapadá.
Ztracena uvnitř překrásné chvíle,
všechno teď do sebe zapadá.

Travička, louky, stromečky,
lesy, kopce, hledící z povzdálí.
Nejčistší vzduch, Nebe nad hlavou.
Jsem doma v tuhle chvíli.

Vezmi si mé tělo, krajino
a posluž si, ať dobře ti je.
Stvoř čistou lásku mezi lidmi,
ukaž, co je to naděje.
...
Odcházíš, ty překrásný okamžiku,
co vnesl jsi slzy do očí.
A já jdu s tebou.

***

Když emoce umírají
a tvá duše příliš miluje
pak
Budeš plakat, pokud ztratíš své sny,
budeš plakat, když se splní.
Protože vždy je to cesta ke štěstí,
každá jiná,
ale nemohou být jedna bez druhé.

***

"Nemá cíle, přitom touží."

"Ztratila slova
duše milující,
raduje se,
pláče."


A možná ...
Možná se bojí více žít, než zemřít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama