Hořké slzy

3. května 2013 v 18:11 | Lucie |  T.Z.

Byl jsi pro mne bytostí posvátnou,
v níž viděla jsem Anděla.
Ale zamlžené mé oči byly,
kéž bývala jsem to věděla.

Nechala jsem se stáhnout dolů,
spojila se s tebou tam.
Ale tys chtěl jít cestou jinou,
zůstalo jen srdce plné ran.

Pravdu jsem vždy slyšet chtěla
a slova říkat od srdce.
Ale tys to vnímal jinak.
Slzy zklamání chutnají tak hořce.

Řekl jsi, že chceš přáteli být,
že chceš být s jinou,
co v noci jsi jí zprávy psal.
Čímpak, mojí vinou?

Opustils mne, řekls:
Proč brečíš, copak tě mlátím?
Psychicky tě týrám?
To ty jsi tohle vytvořila
a nás dva od sebe rozdělila.

Že prý tvá spřízněná duše jsem.
To proto si mě nevšímáš?
Reaguješ na mě chladně
a jinou ve snech objímáš?

Pár dnů uplynulo
a ty vrátit ses chtěl
zpátky ke mně.
Jen jsi možná nevěděl,
že když důvěra je zraněna
pomoci může jen čas.
A musel by ses snažit.
A tys spadl zpátky zas.

Já nehledala rozptýlení,
pro tebe tu vždy byla.
Ale teď již moc dobře vím,
že věřit byla chyba.

Je mi špatně z téhle nesmyslné, nekonečné hry, ve které stejně nikdy nemohu vyhrát.

Konec. Už nedovolím,
aby mi hlína na hlavu padala.
A má duše, co milovat chce
se kvůli tomu trápila.


"V extrémních stavech se projeví i to, co by jinak nikdy na povrch nevyvstalo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama