Výkřik do tmy (která je všudypřítomná)

23. dubna 2013 v 20:17 | Lucie |  Myšlenky, pocity

Včera... v noci... jedné temné chvíle...


Měla bych být šťastná, radovat se. Mám možnost žít. Ale je to někdy hrozně těžké.

Když srdce je rozbito a duše plná slz.
A každým nádechem, s každým uvědoměním, stávají se slzy trpčími.
Už nemohou zůstat jen uvnitř.
Vyvěrají na povrch jako pramen a stékají dolů po tváři jako vodopád.
Veškerá hořkost, bolest v nich ukrytá, zaplavuje vše.
Topím se.
Nedýchám.
Prosím.
(O co vlastně?)

Vyprázdněte duši.
Ucpěte ten pramen.
Voda z vodopádu už nikdy nevyteče.


Protože dokud bude téci, budu se topit a bude-li to déle, možná se utopím.


A tohle je cena za co?


Jak láska, to, že milujeme, může takhle bolet?
A měnit se záhy v smutek a žal.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama