Prosba

3. dubna 2013 v 23:07 | Lucie |  Nové


Tak směj se mi do očí, směj
a motej mi kličku kolem krku, beznaděj.
Tahej mě sem a zase zpátky,
otevři dveře a vyhoď mě ven vrátky.

Trhej mi vlasy, bodej mne do kůže,
nič dobro uvnitř mě. Myslíš, že to pomůže.
Líbej mne jazykem, co ostrý jak břitva je
a rozervi násilím mé poslední naděje.

Sama uvnitř vodního víru, co dolů mne stahuje,
nevědomí, utajení, všude kolem panuje.
Stojím tu. Slunce možná ještě někde v dáli svítí
a zbytek domu, ta stará troska, se na mne dolů řítí.
Konec.

Nauč mne být silnou, žít bez lidu. Nauč mne být jen sama, nefixovat se. Nauč mne žít s vědomím, že pravda je záměrně skrývána a potlačována, že není spravedlnost. Nauč mne touhu zdokonalovat jen sebe a nesnažit se promlouvat do duše jiným.
Nauč mne, aby mi to všechno bylo jedno.
Prosím.

A pak již nebude nic bolet.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eternallygooddreamer eternallygooddreamer | E-mail | 3. dubna 2013 v 23:12 | Reagovat

hezký no ...

2 Lucie Lucie | 3. dubna 2013 v 23:24 | Reagovat

Nevztahovat na to, k čemu to nepatří. Nevědomí, marnost, samota, toť symbolika básně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama