Padám, pláču, krvácím

23. dubna 2013 v 20:35 | Lucie |  T.Z.

Utíkám…
sama před sebou,
nebo od Tebe?

Každé zachvění,
každá myšlenka,
mě nutí uvědomit si
jak moc Tě miluji.

Chybíš mi… moc.

Uřízli větve stromu,
otrhaly květy květině.
Míza teče, barvy se ztratily.
Hádám… jsme v tom nevinně?

Obrazy vzpomínek před očima,
vše krásné, co jsme spolu prožili.
Vědomí, že je to pryč,
to bolest uvnitř probouzí.

Dva malí motýli,
co dvě křídla v jedno spojili.
Zapomněli sami létat
a chvílí rozdělení se poranili.

Padám…
(chytíš mě?)

Pláču…
(utřeš mé slzy?)

Krvácím…
(obejmeš mě, naposledy?)

Pozdvihnutí k Nebesům,
láska, jež zpět nic nežádá
zaplňuje moji mysl, duši.
Snad sama sebe ovládám.

Létám nad světem,
ale tolik si přeji
zase spadnout dolů,
do tvého náručí.

Každé zachvění,
každá myšlenka
mě nutí uvědomit si,
jak moc Tě miluji.

Chybíš mi… moc.

Ale vím, že musím odejít.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama