Nekonečná víra, nevinnost

29. dubna 2013 v 20:17 | Lucie |  Vzpomínky
Předposlední den ve škole a ...

* Two Steps From Hell - Northern Pastures *


Jdeš ze školy na zastávku, koupíš si jízdenku a čekáš na autobus. Ten přijede, ty nastaoupíš, sedneš si, pustíš si hudbu do uší. Většinou máš energie více, dnes jsi však unavenější, tak zavřeš oči, odpočíváš a čerpáš síly. Myšlenkami v realitě, přitom úplně někde jinde, jsi unavený a zároveň šťastný. Autobus jede, zastavuje na různých zastávkách, ty stále vnímáš text s hudbou a tvé oči jsou skryté za víčkami. Na jedné z předposledních zastávek, než vysedáš, otevřeš oči a spatříš jednu bytost. Lidé vystoupí a mezi vámi již není nic, co by bránilo setkat se svými pohledy. (Jezdí tudy autobusy, které mají sedadla i v protisměru). Dotyčný se na tebe dívá pevným pohledem a ty zdvihneš hlavu a opětuješ totéž. V jeho očích je něco zvláštního, známého, pevného a smutného zároveň, občas se mírně pousměje. Ze vzdálenosti tří metrů vzájemně hledíte do očí jeden druhému a uvnitř pociťuješ ten zvláštní a krásný pocit jakéhosi spojení. Po chvíli sklopíš oči, na tváři se ti objeví nesmělý úsměv a ty nevíš co dělat (uvědomíš si, že jsi stále to plaché stvoření, které když vidí sympatickou bytost, znervózní. Snažíš se to skrývat. Ale někdy to moc nejde :D). Za okamžik se vaše pohledy zase střetnou a tentokrát on po chvíli sklopí svůj zrak, s mírným úsměvem na rtech. Ty pociťuješ překrásné pocity, nemůžeš se zbavit toho vnitřního chvění a nesmělého úsměvu, který je však plný radosti a lásky. Zavřeš oči, vše pokračuje. Po chvíli je otevřeš a zjistíš, že se blíží zastávka, na které vystupuješ. Vytáhneš sluchátka, uklidíš je a chystáš se vystoupit. Táhneš s sebou domů igelitku plnou učebnic, sešitů a jak chceš vylézt všechno se to nějak zasekne (samozřejmě samo :D) a ty ještě vystupuješ asi o půl minuty dřív než autobus zastaví (nervozita ještě neodešla :D). Tak se posunuješ, trochu komicky, z místa na místo, po chvilce si stoupneš a jdeš ke dveřím. Celou dobu přitom vidíš, že tě dotyčný sleduje, ty hledíš do jeho očí, když tě zrovna pozdraví kamarádka. Odpovíš pozdravem, naposledy pohlédneš do těch pronikavých očí a vystoupíš ze dveří. Přesedneš na druhý autobus, ten se rozjede a ty se ohlédneš, abys ještě spatřil tu tvář. Místo ní je však vidět jen tmavé sklo autobusu, který pomalu mizí a všude kolem vidíš louky, lesy a Nebe. Přemýšlíš. Možná jsi dotyčného již někde viděl. A od té doby máš na tváři pořád ten radostný úsměv a je ti fajn. Dokud ovšem nepřijdeš domů, kde na tebe spadne ta "každodenní realita".

Nevíš kdo to byl, ale přesto jsi vděčný za ty okamžiky. Za to, že jsi se cítil naladěný na stejné vlně, vzájemnou pozornost. Pomohlo ti to totiž uvědomit si, že přes všechny různé zážitky jsi pořád snílkem, který touží po spojení s lidmi a který bude vždy hledat spřízněnou duši, s níž bude společně sdílet i více...
Děkuji ♥

Jedna vzpomínková píseň, kterou jsem v minulosti poslala jednomu mladému muži, k němuž city vzplály. Nevydařilo se. Ale víra a naděje žije ... fyzická krása, i když nikdy nebyla nejdůležitější, ztratila svůj smysl ještě víc ... tvá duše je tím, co lze nejvíce milovat ... jednou si tohle možná budeme pouštěs spolu my dva, ty a já, jako spřízněné duše ♥
(a je jen na nás (a ještě asi osudu :D) kdo to bude)

* Edguy - Land Of The Miracle *


I believe in miracles they happen every day ♥

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eternallygooddreamer eternallygooddreamer | 29. dubna 2013 v 23:08 | Reagovat

Jé, to je moc hezká příhoda :) Je krásné tohle poznávání nových lidí, nevinné a dětské pokukování, úsměvy, nesmělost :) Snad ho příště v autobusu potkáš znovu :)

2 Lucie Lucie | Web | 30. dubna 2013 v 17:16 | Reagovat

Nesmát se :D Naivita jako naděj :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama