Chvíle

6. dubna 2013 v 20:19 | Lucie |  Myšlenky, pocity
Jaký má smysl se o něco snažit? Když místo ocenění a radosti následuje zklamání a bolest. Proč lidé slepě následují vše, co je jim předloženo, s čím se setkají? Když tím sejdou z vlastní cesty, opustí sami sebe a stanou se otrokem okolí. Vlastně nic horšího možná ani udělat nejde.

Poslouchat, co děláme dobře a co špatně. Jak to vůbec někdo může hodnotit, říci, co je dobré nebo špatné? Nelze.

Žiji v místě, pro které nenacházím slov. Spojení s lidmi lze cítit nejvíce než je doopravdy poznáme. Pak přichází zklamání a vědomí velké rozdílnosti. Není to pravidlem, ale mně se to stává příliš často. Možná, že se s druhými přirozeně spojuji až moc. A každý to tak nemá. Je nás mnoho a jsme rozdílní.

Vše je paradox. Sama jsem nezáměrně spustila rozbouřené vlny, které se stále blíží a blíží.

Psala bych, psala. Ale ani nevím co a proč. Mohu mluvit o všem i o ničem, vyjde to nastejno. Mám možnost topit se v temnotě stejně jako žít na výslunní. Vše je jen rozhodnutí.

Kam půjdu? ...je vlastně jedno. Stejně žijeme v nevědomí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 revengaa revengaa | Web | 6. dubna 2013 v 20:24 | Reagovat

mluvíš mi z duše...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama