Ztracené přání

24. března 2013 v 17:17 | Lucie |  T.B.

Sedící v pokoji, tak osamocená,
slzy stékají po tváři, nedokážu je zastavit.
Všechen ten promarněný čas s kdysi živou nadějí.
Jak se mám najednou všemu postavit?

Jediná věta, jež byla napsána
do srdce se mi zaryla.
A já cítíce se tak osamocená,
tvář slzami se mi pokryla.

Všechny ty naděje prolnuté představou
zmizely v jediný okamžik.
A já s krvácejícím srdcem, hlavou bolavou
cítím jen bolest. V sobě potlačuji křik.

Přeji si zmizet, pryč z tohoto světa,
létat v oblacích, tančit v dešti.
Splynout s větrem v jarní vánek,
pocítit věčnou lásku, kterou si přeji.

Chladné ráno s deštivým odpolednem,
procházejíce deštěm cestou k mému domovu.
Každý krok, myšlenka v mém srdci.
Vítr mne žene pryč, smát se nemohu.

Příroda pláče, kapky deště padají,
mé srdce bolestí a samotou puká.
Jediný on mi mohl dát naději,
avšak ta už je pryč, přicházejí muka.

Kde vidět světlo, šanci a naději,
když je vše pryč, jen pouhá minulost?
Mé sny, touhy, přání a představy,
co může být znakem pro lepší budoucnost?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama