Znechucení

24. března 2013 v 17:37 | Lucie |  Staré

Už mám dost toho ponižování,
které od tebe každý den slýchám.
Jak tvé srdce může tak hrubá slova pronášet
a bezdůvodně mě i všechny kolem urážet?
Je mi z toho špatně!

Tvá slova: Práce, práce, zase práce
jen to je zkáza lidstva.
Pracuj, uč se, pilně studuj,
protože jen to ti bude k něčemu.

Jakoby toho chvatu a stresu
nebylo na světě dostatek.
Všichni se ženou s nekonečným davem
s motorem dosahujících plných obrátek.
Když klopýtneš, zemřeš.
Budeš udupán a nikdo si toho ani nevšimne.

A já odmítám zapadnout do tohohle chaosu,
dělat tu otroka těm, co tu velí.
Když není tu spravedlnost a nevidím důvody
proč měla bych se snažit pro to, co nikdy nedostanu.

Kam schovalo se Slunce, kam zmizela láska,
stěny se hroutí a všechno na mne padá.
Snažím se uniknout, zmenšit rány na méně bolestné.
Ale je to těžké, když mi nikdo nerozumí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama