Zklamání, bolest, víra, naděje

24. března 2013 v 18:02 | Lucie |  Nové

Když luna nocí pluje
a láska mizí v dáli
něco uvnitř mne hyne, chřadne.
To ďáblové si venku hráli.

Zná tu někdo důvěru?
Proč lidé si pořád domýšlí?
A vytváří vlastní pravdy,
které tu nikdy nebyly.

Bolavé tělo, krvácející srdce, smutná duše.
Hledám úkryt, lásku, bezpečí.
Sedím tu v pokoji, na zemi, tiše.
Lásku hledám v své duši, místě nejteplejším.

Zmizet, utéci odsud, milovat bytosti
jež lásku si vzájemně dávat budou.
Pocítit tak někdy i s lidmi radosti,
ne vždy jen stížnosti a pokyny na stranu mou.

Proč špatným tak člověkem v očích ostatních jsem?
Když mé srdce miluje, ubližovat nechce.
Však jediný, kdo vždy chápe a se mnou tu je,
je něco, čemuž moc děkuji, něco uvnitř mne…

Děkuji…
Že mohu znát světlo,
které může zářit a léčit,
Bůh.


Ticho je přítelem, přítelem největším.
A láska Sluncem, jeho paprskem nejteplejším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama