Touha po vymizení

24. března 2013 v 17:27 | Lucie |  L.B.

Tolik probdělých nocí
plných naděje a víry,
přesto jsem měla mít strach,
protože jedna věta vše zničila.

Kráčejíce ulicí za temného večera
neschopna cokoliv vidět a vnímat,
mé tělo tak slabé a znavené.
Přesto jediné, co jsem cítila, byla přestrašná bolest mého srdce.

Stála jsem v hloučku stovek lidí
však cítila se jako uvězněná mezi čtyřmi stěnami,
tak sama. Všude byl strašný hluk
a já se topila ve svých nejhorších pocitech
a nedokázala je zastavit.

Jako tělo bez duše s rozpadajícím se srdcem
prosící o milost, která nepřichází.
Zničená a znavená nemocí i neštěstím
bojím se toho, co přijde, nevím, zda ještě věřím.

Po příjezdu…
Vše mě bolelo, téměř bezvládně jsem ležela,
usnout jsem však dlouho nemohla.
Myšlenky honící se hlavou mě ničily,
Po chvíli jsem však nakrátko usnula.

Za chvíli jsem se vzbudila
s přestrašnou bolestí srdce,
nemohla jsem dýchat, skoro jsem se dusila.
Nikdy jsem se necítila tak strašně.

Vzpomněla jsem si na Tebe,
představa, že líbáš jinou, tolik bolela.
Mé oči byly ihned plné tolika slz,
bolest čím dál silnější.
Přála jsem si zemřít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama