S hlavou v oblacích

24. března 2013 v 17:26 | Lucie |  L.B.

Není to tak dlouho
co jsem tolik milovala tvého bratra.
Mé srdce se pro něj tolik natrápilo,
oči slzy vyplakaly, má duše tak smutná byla.

Bojovala jsem se sebou, rozum přesvědčoval cit
mé srdce však nechtělo připustit,
že láska se již dávno vytratila.
A odproštěním by se má duše osvobodila.

Teď když jsem pochopila,
že city musí jíti stranou,
má duše cítí se svobodná a nezávislá.
Nyní ale přicházíš ty s láskou,
kterou neumím odmítnout.

Amorové šípy mne zasahují,
když pohlédnu Tobě do očí.
Vím, že jsi vedle mne, cítím Tě tady,
snažím se ovládnout, potlačit své touhy.
Přála bych si dotknout se tvé ruky
a zůstat ve tvém bezpečném objetí.

Neumím odmítnout tvoji náklonnost
a kdybych uměla, nechtěla bych.
Nikdy se dobrovolně nevzdám lásky
protože vím, že neexistuje nic krásnějšího.

Znám Tě již dlouho, vždy se však celá třesu,
když mám cokoliv udělat, říci před tebou.
Vím, že mne potkal veliký zázrak,
ale bojím se, že se vše promění jen v sen.

Sedím, píši tyhle řádky a přeji si utéci, za tebou.
Cítím se však vina za city, jež chovala jsem
k tvému bratrovi, nechci mu ublížit.
Ale láska k Tobě je příliš silná.

Můj Bože, potkal mne veliký zázrak a vím, že za něj jednou zaplatím. Mám-li být potrestána, potrestej mne bolestí fyzickou, psychická příliš bolí.

Můj drahý, probudil jsi ve mne touhu po životě a přinesl do něj světlo, děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama