Rozpad

24. března 2013 v 18:03 | Lucie |  Nové
Chtěla jsem psát, zpracovat myšlenky, emoce,… z depresivního stvořit báseň, co třeba něco vyjádří… Energie uvnitř mne je však už zřejmě jiná, než stačila jsem cokoliv v slova uvést, pocity z velké části opustily mne.
Budu-li se soustředit na své tělo, mohu vnímat bolest hlavy, očí, těla…


Rozpad


Spoutáni v okovech v železné krabici,
hřebíky narezlé do hlavy se vpichují.
Maso se otvírá, krev stéká po tváři,
víčka se přivírají… to bolest uvnitř nás zabíjí.

Když v zahradách zla nazí na zemi ležíme,
v ukrutných bolestech trpíme a zvěř na kusy trhá nás
krvavé části těla jsou všude… a my prosíme,
chceme je najít a spojit dohromady zas.

(Prosba do prázdna)
Místo částí těla svého sbíráme vše, co vidíme,
cesta to snadnější, však vedoucí do pekla.
To vše, co našli jsme, po čase mizívá a my do pasti se chytíme.
Sílu shledali jsme jinde, není tepla,
není světla. To, co bylo blíže
možná pro lenost jsme sebrali
a připíchli na sebe břímě kříže,
když části těla svého jsme hledat přestali.



Tělo tu představuje duši, vše symbolizuje pouze naše pocity, když okolí s námi jedná jinak, než bychom čekali. A my nejsme stále dost silni. Nevěříme sobě, často si ubližujeme, i když to není naše vina. Nedostatek víry nás vede k tomu, že se fixujeme na druhé, čerpáme z druhých sílu, ale ta jednou zmizí a my najednou ztratíme vše. Protože už dávno jsme ztratili sebe. Ten, koho jsme milovali, miloval jiné, sám sebe, nebo nikoho. Rozdělil svou lásku.


Smysl? Žádný… ovšem někdy lepší než chvíli jen tak prosedět… občas…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama