Omezení, odloučení jako světlo

24. března 2013 v 17:35 | Lucie |  Staré

Tvá krutá slova, ostrá jako dýka
zraňující, vyvolávající nenávist.
Uvědomuješ si někdy, co a jak říkáš?
A co tím můžeš druhým způsobit?

Snad máš tak bezcitnou duši
a vše si zdůvodňuje těmi svými rozumy.
Co nikdo nepotvrdí, není napsáno, jako-by nebylo.
A já vím, že mi nevěříš.

Děláš ze mne blázna, stále mne ponižuješ,
mluvíš a přitom se mi směješ do očí.
Podle tebe jsem já příčinou utrpení druhých,
jak jsi mi to s klidem řekla do očí.

A to bolí, když vím, že není nikdo
kdo mi věří, kdo by mne pochopil.
Mám pocit, že je všude kolem černo
a z tohoto tmavého místa není úniku.

Jak rychle se může dříve zdravý člověk
díky nemoci, ocitnout v hluboké propasti.
Kde mu nikdo nevěří, kde jej všichni mají za blázna
a tím mu srdce rozervou na kusy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama